Moje nové elektrokolo


Já jsem ráda, že jsou takové technické věci, které lidé mohou užívat. Lidé je užívají samozřejmě ke své spokojenosti. Kdyby to lidé nechtěli anebo kdyby jim to škodilo, tak je logické, že to přestanou používat. Ovšem ale jsou lidé, kteří si vždycky něco pořídí a potom to rozbijí anebo to ani neumí otevřít anebo s tím neumí zacházet. Já si vzpomínám, jak jsem si jednou objednala elektrokolo. Pán mi samozřejmě v obchodě vysvětloval, jak se s ním zachází a jaký čudlík musím zmáčknout, abych kolo rozjela anebo co všude zmáčknout, abych mohla přehazovat. Jenomže já jsem tohle zapomněla.

Jsem ráda, že mám skvělé elektrokolo.

Bohužel často zapomínám, takže to nakonec dopadlo tak, že když jsem kolo měla asi dva týdny doma a nemohla jsem na něm jezdit, že pršelo, tak potom jsem ho vytáhla a chtěla jsem ho zprovoznit. Úplně jsem zapomněla, kde mám zmáčknout čudlík, aby se mi nějaký systém v kole pustil. Alespoň takhle to vždycky říkal pán. Trvalo mi asi tak dvě hodiny, než jsem na to přišla. Už jsem se doma vztekala, že mám asi rozbité kolo, že mi dali něco špatného a chtěla jsem ho reklamovat. Naštěstí můj kamarád má také elektrokolo, který je také blázen do techniky a elektroniky, takže mi všechno ukázal.

I můj syn si chce koupit elektrokolo.

Opravdu hodně mě to potěšilo, nevím, co bych dělala, ale asi bych se styděla, kdybych potom šla do prodejny s koly a řekla bych jim, že mám rozbité kolo. Přitom stačilo pod štanglí zmáčknout jenom jeden malý čudlík a bylo to. Docela jsem se styděla i před kamarádem, protože jsem si připadala jako hlupák. Od té doby si už dávám na všem záležet a vždycky čtu pořádně manuál anebo uživatelskou příručku. Není technika jako technika. Lidé, kteří se vyznají v technice, tak jednoduše mohou dostat do rukou nějaké zařízení, kterému vůbec nebudou rozumět. A já jsem zrovna nerozuměla elektrokolu, měla jsem ho poprvé, jinak jsem měla úplně klasické obyčejné kolo bez motoru.