Když se zeptáme kohokoliv z lidí, které u nás dnes a denně potkáváme, na to, co považují za to v životě nejdůležitější, určitě se mnohokrát ozve, že peníze. Protože bez těch už dneska nikdo nedokáže žít jako člověk, jak se říká, každý je potřebuje, aby si za ně pořídil to, co potřebuje, ale klidně i to, co nepotřebuje.
Peníze po člověku chtějí všude možně. V obchodech, v provozovnách služeb, v zařízeních určených k zábavě, chtějí je organizátoři sportovních akcí, vzdělavatelé, banky a jiní.
A právě banky a jim podobné instituce potřebují peníze dost možná nejvíce z nás všech. Protože ony si na penězích vydělávají peníze a bez peněz by neobstály. A proto takové banky na jedné straně přijímají peníze od střadatelů a na druhé straně je půjčují těm, kdo mají hluboko do kapsy, aby jimi dotyční zaplatili, co je třeba, a pak je zase vraceli, navýšené o úroky, ze kterých právě banky žijí.
Jenže dnes žijeme v poněkud divné době. Protože zatímco byly peníze v minulosti zpravidla vzácností, kterou si každý schovával v rámci možností a utrácel jen tolik, kolik musel, zatímco dřív byli za slušné a rozumné lidi považovaní ti, kdo měli naspořeno někde na knížce nebo na účtu, což bylo i rozumné řešení, protože jim to vynášelo i nějakou tu korunu na úrocích, dnes je situace v mnoha ohledech jiná.
Dnes už máme zřejmě tolik peněz, že je ty banky od drobných střadatelů snad ani nechtějí. A aby je odradily, nejednou jim nabízejí přímo nulové úroky. A tak člověk za uložené peníze nejenom nic nedostane, ale navíc ještě musí platit poplatky. A pokud už v některé bance úroky nabízejí, pak je to jen u produktů, které takový zisk střadatelům zase v jiné formě seberou, jako poplatek za to nebo ono. A těm, kdo se s tím nemíní smířit, tam nabízejí jedině investování, kterým se dá něco vydělat, které je ale rizikové a člověk může i o všechno přijít. A chudák, který se ve světě financí nevyzná, snadno naletí.
Takže je otázkou, kam vlastně dneska s penězi.
A kvůli téhle otázce můžeme být svým způsobem rádi, že je navzdory dobrým časům spousta lidí chudých. A že třeba ani já nemám problémy s tím, kam s úsporami. Které nestojí za to, aby pro ně hledal člověk nějaké výnosné využití.